52. MFF Karlovy Vary

Poslední tři ročníky KVIFF využívají fotografie skutečných i fiktivních návštěvníků festivalu a identita 52. ročníku pokračuje ve hře se vztahem mezi celebritami a normálními lidmi, mezi velkolepým a všedním. Před rokem Zuzana Lednická, Aleš Najbrt, Michal Nanoru a fotograf Václav Jirásek pracovali se zakrytou tváří a letos navázali snem stát se aspoň na chvíli filmovou hvězdou. Zatímco loni nikdo nebyl poznat, ale všude byl glam, letos spojili většinou obyčejné prostředí s ikonickými tvářemi světového i českého filmu. „Na internetu nikdo neví, že jste pes,“ říká klasický vtip o virtuální anonymitě. „Já je někdo jiný,“ říká Arthur Rimbaud. „Malkovich, Malkovich, Malkovich...“ říkají hlavy Johna Malkoviche v hlavě Johna Malkoviche Johnu Malkovichovi, který hraje Johna Malkoviche ve filmu V kůži Johna Malkoviche. Každý chce být někým jiným. Každý hraje divadlo. A čím dál víc rolí, nejen na fotkách na Facebooku a Instagramu, ale speciálně při vytržení z každodenního koloběhu jako na festivalu ve Varech. Hra s identitou nebyla nikdy snazší (v tomhle případě stačí jen souhlas portrétovaných hvězd!). Někdo chce být Belmondo nebo krásná Jana Brejchová, někdo, dnes bohužel až příliš často, Spalovač mrtvol. Slavní herci si ve filmech půjčují identity našich neslavných životů a dávají jim váhu svých obličejů a těl. My se pak do nich pak promítáme. Herci hrají svoje životy v bulváru – herečka Geislerová v posteli s prezidentem festivalu! – a naše životy ve filmech a my si hrajeme na ně. Smyčka se uzavírá v momentě, kdy s podobiznou Aňi Geislerové pózuje skutečná Aňa Geislerová. Dokonce i Aňa Geislerová někdy chce být Aňa Geislerová.