
V naší třetí sezoně pro Českou filharmonii se věci trochu komplikují. Jak objevujeme další pestré vrstvy Rudolfina, uvolňují se motivy interiérové výzdoby z mřížky, množí se jejich zvláštní setkání a dostávají se do čím dál složitějších vztahů. Přibývá klonování. Mýtické obličeje hovoří samy se sebou. Ptáci neklidně poletují v hustém propletenci popínavých stonků, které stejně tak mohou být záznamovými křivkami skladeb jako konverzací v saloncích. Doba postoupila a zarůstající neorenesanční malby začínají překrývat jednoznačně digitální znaky.