Divadlo Na zábradlí

To, co začalo očištěním a návratem k značce Libora Fáry z 60. let, se nakonec rozvinulo do nového vizuálního stylu a systému pro všechny tiskoviny. Obvyklé programové skládačky nahradily měsíční brožury, s novým písmem se obnovily polepy na fasádě, orientační systém i reklamní a upomínkové předměty. Legendární pražská scéna, kde se zásadní představení vždy odehrávala ještě dávno potom, co padla opona (=na baru), je dlouhodobě taky nejstylovější, se souborem jednou nohou v módním časopise, a v poslední době ji vizuálně charakterizuje především široce oceňovaná, výtvarně nasycená scénografie a kostýmy. Plakáty si tak osvojují formu pro zábradlí specifické jevištní krychle a grafická prezentace koncentruje klasickou divadelní slávu, líčení a pózu do současné podoby smyslného editorialu. Na vizuálech probíhá unboxing rekvizit z aktuálních představení, skenovaných a zabstraktněných ve 3D a nadreálně zintenzivněných gelem tekuté digitální přitažlivosti. Kdo vedle klauna z To poznal gumáckou masku Václav Havla? Princip amalgámu svůdností v jádru Starého města pokračuje v citacích z představení vyvedených elegantním písmem Sabon, které Jan Tschichold v 60. letech vyšlechtil z oživeného serifu ze 16. století.