1796–1918: Umění dlouhého století

Grafika stálé expozice dlouhého 19. století v Národní galerii následuje kurátorské a architektonické koncepce. Šedé předěly šedých stěn ve Veletržním paláci doplňuje maximálně jednoduché typografické řešení s texty věrně názvu výstavy přetékajícími za roh. Dělení do sekcí (člověk – svět – ideje a architektura – pomník – náhrobek) pak odpovídají i verze plakátů. Vertikálně, horizontálně a diagonálně se na nich – shodně jako ve výstavě, která spíš než singulární vize jednotlivých národních umělců akcentuje vztahy – konfrontují díla jako Picassův portrét dívky se stejným námětem od Mánese. Stejný princip na dvou jazykových mutacích tištěného průvodce spojuje ořízka s názvy kapitol, vracející se k jednotícímu toku textu v expozici.