mini

Ze zvědavosti co dětem a rodičům v Česku nabízí scéna malých značek se Zuzana Lednická stala spolupořadatelkou prodejního festivalu mini. A zjistila, že alternativa ke standardní nabídce je skoro stejně široká jako její pořadatelské kompetence. Příležitost být sama sobě klientem využila Zuzana navržením loga, které se postupně minimalizuje na m s tečkami, ale ve shodě s ideou alternativy a dětské nevázanosti je naprosto nesystémové a už se stihlo používat ve třech variantách. Vedle toho je potřeba každý rok najít předmět, který by byl symbolem daného ročníku a zároveň si ho děti mohly odnést. Letos to byl červený balónek, mytický objekt touhy, který každé dítě okamžitě chce, ale ví, že vždycky může lehce prasknout nebo uletět. Vedle návaznosti na kult francouzského filmu Červený balónek se na balóny pro festivalový vizuál navěšely ikonické předměty – každé dítě chce odletět, ideálně i se všemi svými fetišizovanými předměty. Princip víceúčelovosti a plýtvání jedině nápady pokračuje v tištěném programu, z nějž lze složit kapitánskou čepici, případně si ho omalovat, a minimetr, kde se každý mohl změřit, zas sloužil současně jako návštěvní kniha. Vstupní pásky na jednotlivé dny suplovaly i ideový manifest a adekvátně dlouhé diskuze tak provázel jejich výběr – Zuzana nakonec prosadila „hodina tří lízátek“ z Hodiny modrých slonů, „mnoho hoho šetěsetí“ z Medvídka Pú a „ozvěno, kde jsi?“ z Tajemné zahrady, Tereza Bruthansová obhájila „jak dlouho trvá věčnost?“ z Alenky v říši divů a Kamila Hexnerová třeba „nakresli mi beránka“ z Malého prince. Zuzana měla ještě v rukávu zrcadlově obrácené jména a nesmyslné rovnice s nesprávnými čísly. Dnů bylo ale jenom pět. Další budou příští rok.